Blog

Při svých cestách po škodách na plodinách se mi podařilo vyfotit jeden kříž u cesty. Vzniklo několik fotek. Několik rozdílných fotek. Jeden kříž a několik úhlů pohledu. Jeden kříž a pokaždé jiný.

Dnes jsem četla článek, kde se jeden majitel novostavby v obci blízko Prahy rozčiloval nad postupem obecního úřadu, který mu zároveň s povolením stavby studny omezil čerpání vody jen na dny, kdy není vyhlášeno sucho nebo omezení zalévání včetně měření a kontroly spotřeby vody. Ptal se, kde to jsme? No asi konečně někde, kde obci došla trpělivost a...

Poslední dny tohoto léta mě naplňují radostí. Konečně se léto v Čechách zase podobá létu, co znám z dětství. Promočené stany i oblečení, gumáky a pláštěnky, koupání ve studených rybnících a řekách, rozhádaní rodiče, sušení stanu na plotě po předčasném návratu z dovolené.

Je po dešti. Všude je mokro, žížaly vystrčily hlavičky a staly se okamžitě oběťmi natěšených kosů, kteří tu vesele vyzpěvují. Člověku nezbývá než jen sedět a pozorovat cvrkot pokud, pokud se nechce vláčet motykou zatěžkanou hromadou mokré hlíny a bořit se v gumákách bahnem.

Když včera večer z úst šestileté Verunky zazněla věta: Všichni jsou tu starý!, netušila jsem jak výstižná a pravdivá je. Šestiletá sousedka mojí maminky neměla v ten okamžik zdání, jak trefně pojmenovala vývoj sobotního večera a vlastně celé soboty. Sobota se i bez její trefné poznámky nesla v duchu připomenutí si pomíjivosti času.

Sedím si na lavičce, píšu tenhle článek, nad hlavou mi krouží hejno komárů, ptáci se svolávají, a párek pěnkav mě pozoruje a hlídá, aby mohly nerušeně zaletět na své hnízdo v kmeni ořešáku. Psi se teď začali domlouvat štěkotem, aby dali jasné znamení neznámému chodci na cestě, kdo je tady pánem.

Jsem typ řidiče, co se kochá. Co ví kde, co kvete, že u silnice sedí datel, že se na poli pasou srnky, že je v dálce vidět kdekterá hora či město, kde je jaký dub či buk. Znám přesné místo, kde z D1 při dobré viditelnosti zahlédnete Ještěd, Bezděz i Milešovku. Znám úsek, kde je z D6 vidět Říp a...

Je první máj. Lidé se venku líbají pod rozkvetlými stromy. Nevadí jim, že to není třešeň, nebo jabloň, stačí jim i kaštan, neboli jírovec, nebo šeřík. A klidně i v dešti.

Určitě to znáte, když se někam vydáte nebo někam jdete, řešíte, co na sebe, co s sebou, jak se sbalit. Berete v úvahu kam jedete, co tam budete dělat, kde se budete pohybovat. Na rozhodování má zásadní vliv, zda pojedete autem, nebo hromadnou dopravou, nebo poletíte. A většinou na tyto detaily myslíte až těsně před odjezdem, někteří zodpovědnější...

Minulý víkend jsem strávila v Křtinách na sympoziu, které pořádal Evropský institut pro smír, mediaci a rozhodčí řízení. Někdy se za několik měsíců nestane nic, a pak stačí pár dní a nemůžete na ně zapomenout. A to se mi stalo v Křtinách. Díky Křtinám vznikla pohádka o Plyšáčcích a díky Křtinám se změnilo hodně věcí a mě nezbývá než o...