Koukala jsem se na film, kde hluchá dívka vysvětlovala, že nemá telefon, protože je hluchá, napadlo mě, proč nepíše zprávy, esemesky.. ? Je to zvláštní, že dnes už ani neumím uvažovat o tom, že by telefon neuměl psát zprávy, a přitom to není tak dávno, co telefon byl jen k volání, k hlasovému volání. Koho napadlo vybavit telefon písmenkovými...
Znám pár lidí, kteří se bojí motýlů anebo je nemají rádi, ale většinu lidí motýl svou krásou a křehkostí udivuje. Stejně tak mě. Mám plný mobil fotek motýlů. Vydržím stát tiše a čekat na správnou chvíli, abych motýla zachytila v jeho kráse. Našlapuji na špičky a blížím se jako kočka ke květu, kde sedí, aby neuletěl a já ho mohla...
Tak si tak sedím u kamen a koukám oknem na déšť, co se valí z nebe a co se pod jeho tíhou ohýbají větve. A tak jak tu sedím, přemýšlím, o čem chudáci novináři budou psát, když jim ta spousta vody vzala jejich oblíbené téma; sucho.
Za celých pět a padesát let své existence jsem muže nepochopila, a obávám se, že ani nikdy nepochopím. Nevím, jak myslí a jak fungují. Ale za pět a padesát let své existence vím, jak fungujeme my, my ženy. Co my ženy potřebujeme od mužů, co potřebujeme od vztahu, a co chceme od vztahu, od manželství, od partnerství.
Navečer, sotva se slunce přehoupne přes vrchol kopce, do vzduchu vstoupí vlhkost, údolím se nese medová vůně kvetoucích trnek. Ta vůně je tak omamná a hladí a vábí, jen nejde sdílet, nahrát, přenést, ta se musí prožít. Jenže trnky kvetou tak krátce a tenhle zázrak opojné vůně je jen na okamžik. Kolik takových okamžiků za rok přijde? A kolik...
Nějak tomu všemu přestávám rozumět. Dříve jsem si myslela, že slovo pandemie znamená, že se v populaci objeví virus, který lidi klátí jak zralé hrušky jednoho po druhém. Pandemie pro mě byl znak situace, kdy vir nebo nemoc chytne minimálně každý druhý a minimálně každý třetí umře. A teď přišel virus, který se šíří zatím "nekontrolovatelně", tedy...
Včera jsem chtěla někomu napsat do zprávy "potkáme se v lepších časech", ale pak jsem si to rozmyslela. Co jsou to lepší časy? Proč by měly být ty budoucí časy lepší, než jsou tyto? Vždyť pro mě nebo pro něho nemusejí vůbec přijít, tak jak mohou být lepší? Proč by neměly být tyto časy ty nejlepší, které kdy byly? Co to vlastně je, ty lepší časy?...
Možná si někdo zaťuká na čelo, když začnu větou; budiž koronaviru sláva! V ČR je přes dvě stě nakažených, vláda zavřela obchody, hranice a já zdrhla na svou milovanou chatu. Cestou jsem potkávala rodiny s dětmi na procházce, na kole, venku... Konečně si lidi zase na sebe udělali čas. Konečně se věnují jeden druhému, místo toho, aby dělali nájezdy...
Moje kniha "Buď změníš svůj život nebo život změní tebe" právě vyšla a já už píšu kapitoly další knihy, která se bude jmenovat "Život tě změní". A tohle je jedna z nich.
Jsou lidi, kteří k meditaci potřebují meditační místnosti. Jsou lidi, kteří za meditací musí odjet do Indie, na Bali nebo na jiné exotické místo. Jsou věřící, kteří chodí meditovat do kostela, kaple nebo chrámu.