Zájem

Za celých pět a padesát let své existence jsem muže nepochopila, a obávám se, že ani nikdy nepochopím. Nevím, jak myslí a jak fungují. Ale za pět a padesát let své existence vím, jak fungujeme my, my ženy. Co my ženy potřebujeme od mužů, co potřebujeme od vztahu, a co chceme od vztahu, od manželství, od partnerství.

Potřebujeme být středobodem vesmíru muže. My víme, že nikdy nebudeme, protože jejich středobodem jsou oni sami, jejich koníčky, jejich práce a kdo ví, co ještě. Ale my to potřebujeme cítit, že my jsme ten středobod jejich vesmíru. Možná proto ženy, co mají syny, je milují tou nadpozemskou láskou, kdy jim odpustí cokoliv na světě, protože jako jejich matky, navždy zůstanou středobodem jejich vesmíru. Žádná žena je na místě matky nenahradí. Ani nic jiného nenahradí jejich místo matky. Vždy budou tou jedinou ženou, tou jedinou a první ženou, matkou.

Bez ohledu na to, co je skutečně středobodem vesmíru muže, my ženy potřebujeme mít aspoň tu iluzi, že jsme to my. Že my jsme tou jedinou ženou. Tou jedinou, nenahraditelnou. Potřebujeme vědět, že vše půjde stranou, když jde o nás. Samozřejmě mluvím o tom vyvoleném, o vztahu muže a ženy. Jestli chce muž mít ženu, chce ji získat, nebo s ní mít vztah, být jí milován a opečováván, musí si ji postavit na piedestal a chovat se k ní, jako k někomu, kdo je na piedestalu. 

Co to znamená? Například to, že když muži telefonujeme, zvedne telefon bez ohledu na to, co dělá, s kým je, a zda se mu to hodí. Prostě ho zvedne i kdyby jen měl říct - teď nemůžu miláčku. Když mu napíšeme zprávu, ať proto že mu chceme sdělit, že má koupit mlíko, vyzvednout děti, nebo mu jen sdělujeme, co jsme dělaly, nedělaly, jak se cítíme nebo necítíme, tak chceme, aby odpověděl. I kdyby měl jen poslat smajlíka, nebo napsat - zavolám, napíšu, ozvu se... Prostě chceme, aby reagoval. A proč to chceme? To je přeci naprosto jednoduché! Potřebujeme cítit, že má o nás zájem, že mu nejsme volné jak vytahané trenýrky, že ho zajímá, proč mu voláme, proč mu píšeme, čím se zabýváme, když nejsme s ním.

Zájem, to je to nejdůležitější slovo ve vztahu. Já učím své studenty v obchodních dovednostech, že je to nejdůležitější slovo ve vztahu s klientem, ale je to i nejdůležitější slovo ve vztahu jako takovém, milenecký, partnerský, manželský nevyjímaje.

Zájem očekáváme, když je nám mizerně, když nás něco bolí, když se něčím trápíme, když nám něco nejde. Nepotřebujeme, aby to za nás muž vyřešil, udělal, ale aby měl zájem. Potřebujeme obejmout a pocítit jeho zájem, pak už to zvládneme sami. Zájem očekáváme, když řešíme pracovní problémy, problémy s dětmi, problémy s domácností, s čímkoliv, co máme k řešení. Potřebujeme, aby se muž zajímal o to, co řešíme, s čím si nevíme rady, co potřebujeme vyřešit a někdy nám stačí jen mužův zájem a zvládneme to. Občas potřebujeme i pomoc, ale pokud se muž nebude zajímat, tak nebude ani vědět, že potřebujeme pomoc. My ženy, a zvláště my matky, jsme se naučily zvládat všechno sami, umět si poradit, protože být matkou je jako být CEO největší firmy, kde CEO řídí všechno a za všechno odpovídá, a nakonec i všechno sám udělá. Zájem muže, který přijde utahán z práce domů, je to, co potřebujeme. Zájem, že ví, co všechno máme na bedrech, že ví, jak to máme složité, že mu není to, co děláme, lhostejné. Zájem je to nejdůležitější v životě ženy. Zájem muže. 

A stejný zájem očekáváme od muže v posteli. Zájem o naše tělo. Zájem o naše pocity. Zájem o náš orgasmus. Prostě zájem o nás. Víte, proč muže opouštějí ženy, které měli punc skvělé a nedostižné milenky? Protože středobod vesmíru v posteli nebyla žena, ale muž, od začátku do konce. A to je ten zádrhel. Zájem o ženu o její pocity v posteli dělá z ženy tu nejlepší a nejvášnivější a nenáruživější milenku.

Už jen otevření dveří, dání přednosti ve dveřích na ulici, ve frontě, na silnici, podržení kabátu to je zájem, který každá žena pochopí a vnímá. Muži, co čtou tento článek, si možná všimli úsměvu, kterým je žena, pokud projeví tento druh zájmu, obdaří. A jak se cítili? Obdarováni srdečným úsměvem. Vždyť ten sice nic nestojí, ale je to nejdražší na světě. Úsměv ženy, která cítí zájem. Neexistuje nic cennějšího.

Zájem očekáváme i ve chvíli, kdy zestárneme. Zájem o naše neduhy, zájem o vrásky a povadlou kůži, zájem o naše trápení s menopauzou a zdravotními komplikacemi. Zájem o nás a naše pocity, obavy a strachy. Zájem o stárnutí, na které nikdo, ani my nejsme připravené. Zájem o naše zapomínání a zpomalené pohyby, zájem o vše, co stárnutí přineslo a co jsme nečekaly.

A co všechno může muž dostat za tento zájem? Za zájem o nás, o ženy, nebo lépe o jednu konkrétní ženu? No přeci ŽENU, oddanou, milující, pečující. Milenku, manželku, ochranitelku, hospodyni a matku jeho dětí. A především ženino srdce. Tu bezednou nádobu lásky a laskavosti. Nádobu naplněnou bezpodmínečnou láskou k muži. K muži s jeho láskou ke koníčkům, k matce, k němu samotnému, s jeho sebestředností a pocitem důležitosti, s jeho smyslem pro pořádek i chaos, s jeho vulgárním chováním za volantem, s jeho mlaskáním u jídla, i popíjením po hospodách, s jeho partičkami kamarádů, s jeho partami na kolo, golf, vodu, s jeho zaujetím prací nebo penězi, s jeho arogancí k méně chytrým nebo nadaným, s jeho všechno vím a znám, se všemi jeho nedostatky a chybami. Bezpodmínečnou láskou k tak nedokonalému tvoru, jako je muž. Jenže muž, co se zajímá, může mít milion nedostatků, důležité je, že má jedinou a tu největší přednost; ZÁJEM O ŽENU. V ten okamžik bez ohledu na to, zda je starý, mladý, malý, velký, tlustý, plešatý, šilhavý nebo pajdavý tak je prostě pan BOŽSKÝ!

A co ještě nádavkem takový muž může dostat? Přeci ženin zájem. Zájem o jeho bolístky, rýmičky, prohry, frustrace, ale i zájem o jeho úspěchy, výhry, nová auta, motorky, letadla, koníčky, práci, kamarády i matku. Protože stejné plodí zase jen stejné. Zájem o ženu se vrací zájmem o muže. A zájem přeci chceme všichni. Protože jen díky zájmu někoho jiného, se sami cítíme důležití, nezbyteční, opečovávaní a žádaní. ZÁJEM by měl být zaklínadlem všech vztahů a našich životů.