Úhel pohledu

Při svých cestách po škodách na plodinách se mi podařilo vyfotit jeden kříž u cesty. Vzniklo několik fotek. Několik rozdílných fotek. Jeden kříž a několik úhlů pohledu. Jeden kříž a pokaždé jiný.

Stejné jako v životě. Kříž každého z nás je jen takový, jaký ho sami vidíme. Každý si ve svém životě neseme nějaký ten kříž, velký je jen tak, jak jej vnímáme. Záleží vždy jen na našem úhlu pohledu.

Někdo pod svým křížem padne a už se nezvedne. Jiný pod ním padne též, ale nevzdá se, a tak den ode dne se pomalu narovnává, až nese svůj kříž na ramenou a čím větší odhodlání má, tím lehčí se mu kříž zdá. Až jednoho dne ho nese jako pírko. A stačilo jen přijmout svůj kříž jako úděl nebo výzvu a plivnout si do dlaní a říci si, to zvládnu, vždyť je to přeci můj kříž a byl mi dán jako dar. A každý, kdo se dokázal zvednout pod křížem a unést jeho tíhu, pochopil, že každý kříž je dar vůle a života.

Jiný úhel pohledu praktikují ti, co sedí u cesty s křížem na ramenou a jen pláčou a naříkají a lamentují a ani se nepokusili svůj kříž zvednout a nést. Mnohdy není ani tak těžký, mnohdy jeho pouť je jen krátká, skoro nepatrná, ale jeho majitele nezajímá ani tíha, ani cesta, je to přeci kříž a ten, kdo ho dostal je největší chudák a je třeba ho litovat. A tak tam sedí a litují se, a lidi co kolem chodí, je litují též, a pokud se najde někdo, kdo majitele kříže vyzve, aby kříž zvedl a šel, se zlou se potáže.

Pak po světě chodí ti, co buď kříže vyhledávají nebo jim stále chodí do cesty. A tito lidé vědí, že tyhle kříže jsou dary na jejich cestě, dary k lepšímu já. A tak se na nový kříž usmějí, přivítají ho do života, a šup s ním na rameno, a jdou s ním tam, kam mají jít. Občas ho jen vláčí, občas pod ním umdlévají, občas se posadí do trávy a politují se a popláčou si, ale zase se zvednou a s novou silou a energií jdou dál. Kříže k jejich životu patří a bez křížů by jejich cesta byla prázdná.

Stejně jako je to s kříži u cesty a kříži v našem životě, je to stejné se vším. Vše, co se děje, s námi, okolo nás, ve světě, doma, je jen o úhlu pohledu. Záleží jen na nás jak se na věci, lidi, události díváme. Vnější odráží jen to vnitřní. Jací jsme my uvnitř, tak hledíme na vše okolo a nacházíme to, co máme v sobě. Jsme-li zlí, nešťastní, zatrpklí, nepochopení, pak okolo jen vidíme zlo, neštěstí, zatrpklost, nepochopení, bez ohledu na to, zda máme ke zlobě a neštěstí důvod. A ti, co na svět hledí se srdcem na dlani a plni optimismu, přestože kolikrát právě klopýtají pod svým křížem, vidí zase jen lásku a optimismus a jsou šťastnější.

Zkusme vnímat každou událost, která nás potká, každého člověka, se kterým se střetneme, jako dar. Dar života. Dar naší cesty životem. Dar pro naši cestu k sobě samému, k pochopení. Vždyť vše je jen o úhlu pohledu.