Studna aneb jednoduché počty

Dnes jsem četla článek, kde se jeden majitel novostavby v obci blízko Prahy rozčiloval nad postupem obecního úřadu, který mu zároveň s povolením stavby studny omezil čerpání vody jen na dny, kdy není vyhlášeno sucho nebo omezení zalévání včetně měření a kontroly spotřeby vody. Ptal se, kde to jsme? No asi konečně někde, kde obci došla trpělivost a rozhodla se problém vody řešit.

Proč se autor článku nepozastavuje nad tím, proč potřebuje studnu, když má obecní vodovod? No asi proto, že se k vodě chováme tak, jako kdyby nebyla potřeba. Pitnou vodou zaléváme, pitnou vodou splachujeme, pitnou vodou plníme bazény... Není to trochu divné? Proč pitnou vodu používáme tam, kde by nám měla stačit jen voda buď užitková nebo dešťová?

Dříve každá obec měla na návsi rybník nebo aspoň požární nádrž. V lepší obci bylo koupaliště. Dříve nám stačilo koupat se v rybníku, požární nádrži nebo na koupališti nebo v řece. Dnes! Každý musí mít vlastní bazén! Ať si ho každý klidně má, ale proč si nepočká až mu do něj naprší? Proč se koupe v pitné vodě?

Dříve bylo v obci normální používat kadibudky. Zavedla se kanalizace a hurá pitnou vodou zalít záchod. My jsme u babičky měli pod umyvadlem kýbl a tím jsme pak splachovali nebo jsme použili vodu z nádobí, ze dřezu. Kdyby autor článku neplýtval vodou z vodovodu nepotřeboval by studnu. Proč si nedal stavební povolení na nádrž na dešťovou vodu? Proč svoji novostavbu nevybavil zpětným využitím vody z mytí a praní? Proč si nezřídil čističku odpadních vod, aby mohl tuto vodu používat k zalévání? Proč chce jen čerpat vodu bez toho, aniž by přemýšlel a sám se snažil vodou šetřit. Jen napadá rozhodnutí obce. No já té obci tleskám.

Stav, který teď v naší krajině je, jsme si zavinili sami. Narovnali jsme koryta potoků a řek, vydláždili hráze a strouhy. Vysušili jsem lužní louky a lesy. Cesty jsme vyasfaltovali. Kácíme stromy u cest a v polích. Neděláme nic, co by drželo vodu v přírodě, ba naopak. Sekáme trávníky a likvidujeme keře. Mysleli jsme si, že jsme páni tvorstva a poručíme větru dešti, ale kdepak. Přírodu nepřečůráme! Příroda nám každý špatný krok vrátí, dříve nebo později.

Chápu autora, že se rozhodl bydlet v obci za Prahou, bydlet v přírodě, protože také utíkám z Prahy do chaty v lesích. Ale... Dříve v té obci za Prahou, kde autor bydlí, bylo asi 100 domů, dnes je jich tam skoro 1.000. Skoro tisíci domům ustoupily louky, pole, stromy, remízky a cesty. Jsou to lehké počty. Tisíc domů, tisíc trávníků, tisíc bazénů, více jak tisíc toalet, van a umyvadel. Obecní úřad umí počítat, jinak by nedovolil postavit tisíc domů, daně z nemovitostí nejsou k zahození. Ale trochu se přepočítal, když zapomněl na to ostatní včetně vody. A tak teď začal počítat znova, ale z jiné strany. Kdyby počítal od začátku a správně, nestálo by tisíc domů, možná tak pět set, ale s jímkami na dešťovou vodu, a využitím odpadní vody na splachování. Chceš u nás stavět? Klidně. Ale máme podmínky. Tak jednoduché to je. Proč se autor článku diví, že obec má nějaké podmínky? Nebydlí v té obci přeci sám!?

Autore promiň, ale obec se konečně začala chovat tak, jak měla už dávno. Nebydlíš tam sám a voda není jen pro tebe, my všichni ji potřebujeme. My všichni v téhle zemi chceme dál žít. A bez vody to nejde!