První máj

Je první máj. Lidé se venku líbají pod rozkvetlými stromy. Nevadí jim, že to není třešeň, nebo jabloň, stačí jim i kaštan, neboli jírovec, nebo šeřík. A klidně i v dešti.

Minulý týden zemědělci byli na poplach a vyhrožovali, pokud nezaprší, že to bude katastrofa. V pondělí začalo pršet. A celá republika se radovala, že prší. Ale že by se katastrofa nekonala? Pro letošek je snad úroda zachráněna, ale co dál?

Všechno to, co se dnes děje, sucho, kůrovcová kalamita, nesnesitelná vedra v létě, zimy bez sněhu, to je jen důsledek naší činnosti. Naší dlouhodobé činnosti. Kdy jsme se začali chovat k naší zemi, k tomu kousku planety, kde žijeme, bez rozmyslu a hloupě? Po válce. Všechno vlastně začalo kolektivizací. Rozorali se meze, zrušili remízky, vysušovala se pole, drancovali se lesy, rovnali se toky. Prostě vše proti přírodě. Po revoluci jsme s tím pokračovali. Zastavování orné půdy, místo cest asfalt, zpevněné plochy, bazény. Proč zmiňuji bazény?

Je lhostejno, zda bazén naplníte vodou z vodovodu nebo ze studny, jsou to stovky a tisíce hektolitrů vody pro jednu rodinu. V obci, kde mám chatu je v jedné části zaveden vodovod, zdrojem je obecní studna. Tento systém fungoval dlouhá léta, vody bylo vždycky dost. Až jednou v červnu všichni chalupáři napustili bazény a najednou byli všichni bez vody. To bylo křiku, že nemají co pít, že se nemají čím umýt, že musejí kupovat balenou vodu! Ale proč? Proč se to stalo? Obec zakázala napouštět bazény z obecní studny, ať si každý bere vodu do bazénu, odkud chce, třeba ať si ho naplní balenou vodou. To se páni koupání chtiví najednou podivili. A problém se rázem vyřešil. Studna zase funguje pro všechny.

Internet je teď plný hesel: Budeme sázet stromy! Do lesů vrátíme mokřady! Obnovíme lužní lesy a louky! Pokud to ti, co toto hlásají, myslí vážně a opravdu udělají, co říkají, tak tleskám. Konečně se něco začne dít. Ale nejsou to jen hesla? Takových hesel a výkřiků znám z totality a skutek utek.

Začala jsem jednou krásnou prvomájovou tradicí. Pusou pod rozkvetlým stromem. Jiná tradice, kterou jsme si vzpomněli předminulý víkend, jsou vrbové proutky spletené do pomlázky. Nejen tyto tradice, ale i další, které nás spojují s generacemi našich předků, s historií této země, jsou spojeny s přírodou. Ať už je to pálení ohňů, stavění májek, zdobení vánočních stromků, otevírání potoků, a další, jsou spojeny se zemí, ve které žijeme, s přírodou, které jsme součástí. Pojďme konečně něco dělat pro to, aby nám příroda zachovala přízeň a byla tu s námi dál, vždyť bez ní nejsme nic.

Já v neděli zasadila 8 javorů a co vy?